Planeta

Považujete se za pány světa, kteří nemusí brát ohled na nic a na nikoho? Domníváte se, že zdroje energie jsou nevyčerpatelné? Myslíte si, že příroda je nezničitelná? Považujete plýtvání za samozřejmost? Je vám osud odpadků lhostejný? Nechce se vám chodit pěšky a raději jezdíte všude autem? Dáváte přednost spotřební zábavě před kulturou? A je vám jedno, co na to všechno říká planeta? Opravdu? Tak se podívejte, jak takové jednání světu prospívá:

Už milion let obývá Zemi člověk. Zpočátku byl jednou ze součástí přírody. Bál se tmy, bál se bouřek, bál se velkých zvířat. Postupně se ale osměloval a začal si přírodu podmaňovat. Naučil se vyrábět kamenné nástroje, naučil se sbírat plody, naučil se lovit zvěř, naučil se rozdělávat oheň… Celá tisíciletí se zdokonaloval a dnes je to člověk jako my. Říká si Homo sapiens a je nekonečně pyšný na všecko, co dovede. Myslí si, že mu patří celý svět, že si může všechno dovolit, že ovládá přírodu a všechno živé i neživé na Zemi.

Člověk nebyl nikdy na Zemi sám. Sdílel ji společně s rostlinami a zvířaty. Nejprve měl ze zvířat strach. Později si ale mnoho zvířat ochočil a začal je chovat. A Zvířata také lovil. Zpočátku jen pro obživu, ale nakonec bohužel hlavně pro obchod s kůžemi, kožešinami, slonovinou… a také jen tak pro zábavu.
A člověk se naučil obdělávat půdu a pro sebe i domácí zvířata pěstoval zemědělské plodiny, využíval bohatství lesů, osíval pole a kosil louky. Nehospodařil však vždy dobře. Kácel pralesy a lesy, znečistil vodu i půdu a mnoho zvířat úplně vyhubil. Až nakonec musel člověk začít přemýšlet, jak to zařídit, aby přírodu úplně nezničil.

Člověk začal objevovat, co mu příroda poskytuje. Zjistil, že voda má sílu, a začal vodu využívat. Postavil vodní mlýn a později vodní elektrárnu! Zjistil, že vítr má sílu, a začal vítr využívat. Postavil větrný mlýn a později větrnou elektrárnu! Zjistil, že oheň má sílu, a začal oheň využívat. Postavil pec a později tepelnou elektrárnu! Zjistil, že energie atomových vazeb má sílu, a začal ji využívat. Postavil jadernou elektrárnu, ale taky - atomovou bombu!
Spoutal živly a získal jejich Energii. Spoutal vodu, vítr, oheň, i zemi. Ale nakonec začal energií plýtvat. A člověk musel začít přemýšlet, jak to zařídit, aby energii planety nevyčerpal a neztratil možnost dopřávat si do sytosti světla, tepla i síly pro své spotřebiče.

Planeta odjakživa poskytovala člověku potravu. Člověk ji zkraje získával velmi obtížně, ale postupně se začal chovat jako Otesánek. Vyrobil a spotřeboval obrovské množství potravin. Choval se nenasytně, jídla si nevážil a nedokázal jím šetřit. Pořád by jedl, ale kdejakým jídlem pohrdal. Byl věčně hladový, ale zároveň neskutečně mlsný. A člověk musel začít přemýšlet, jak to zařídit, aby zásoby planety nevydrancoval a nezačal nakonec hladovět.

Ze všeho, co kdy člověk podnikal, zůstával odpad. Zpočátku jen hromádky, později hromady, potom hory a nakonec celá pohoří odpadu. Z hromádkami a hromadami si ještě příroda poradila, na hory a pohoří už ale byla krátká, a když začal člověk vyrábět umělé hmoty a plasty, byla už příroda docela bezradná. A člověk musel začít přemýšlet, jak to zařídit, aby se z planety nestalo Smetiště.

Nejdříve chodil člověk všude pěšky. Když si ochočil koně, vozil se na jeho hřbetě. Vynalezl kolo a zapřáhl koně do kočáru. Vynalezl motor, vypřáhl koně a udělal z kočáru auto. Vynalezl parní stroj, vyrobil lokomotivu a připojil za ni dlouhý Vlak. Naučil stroje létat a vymyslel letadlo a vrtulník a raketu. Pěšky chodil čím dál méně. Aut a motocyklů na ulicích, na silnicích a na dálnicích přibývalo a přibývalo… až musel člověk začít přemýšlet, jak to zařídit, aby se silnice úplně neucpaly a opar výfukových plynů planetu neudusil.

Člověk se snažil svůj život kulturně obohatit. Už od pravěku se projevoval jako umělec. Vyráběl hudební nástroje, maloval na stěny jeskyní, tančil rituální tance, zdobil předměty, které potřeboval k životu, vyprávěl své příběhy ostatním. A člověk dovedl tanec až k baletnímu umění, vyprávění až k umělecké literatuře, jeskynní malby až k výtvarnému umění, jednoduchou hudbu až k symfonické básni. Ale nakonec začal být pohodlný. Nechtělo se mu opouštět byt a navštěvovat divadla, kina, koncertní sály, výstavy a knihovny. Sedl si k televizi, k videu, k počítači a nechal se bavit, aniž by sám hnul prstem… až musel člověk začít přemýšlet, jak to zařídit, aby svoji Kulturu docela neztratil a nepřestal jí rozumět.

Planeta - metodická poznámka

Program PLANETA se zabývá výchovou k ochraně životního prostředí, modeluje situace, které vyžadují ekologické chování, hudbou, dramatizací, zvukem a scénickými prvky komentuje způsoby nakládání s přírodními a kulturními hodnotami.
Program se prostřednictvím vyprávění, hudby a textů, hereckých výstupů, her a interakcí vyjadřuje k nejzávažnějším tématům environmentální výchovy:

  • postavením a rolí člověka v životním, přírodním i sociálním prostředí, pohnutkami i následky jeho chování
  • vztahem člověka k přírodě a jeho vlivem na její stav
  • nakládáním s energiemi a jejich zdroji
  • hospodařením se surovinami a potravinami
  • nakládáním s odpady
  • vlivem dopravy na stav životního prostředí
  • ochranou a rozvíjením kulturního bohatství
  • lokálními i globálními následky nešetrného a bezohledného jednání

Hlavním cílem koncertu je výrazně, naléhavě, jednoznačně a zároveň nenásilně upozornit na aspekty lidského chování, které nepříznivě ovlivňují kvalitu životního prostředí a poukázat na podíl každého jednotlivce na zhoršování i nápravě aktuálního stavu. Výchovné působení hodinového programu nemůže dosáhnout okamžité nápravy nežádoucích schémat jednání a nebezpečných návyků, poskytuje však kolegům učitelům východiska k rozvinutí aktivit, které k uvědoměle prospěšnému a šetrnému nakládání s životním prostředím směřují a školáky podněcuje k zamyšlení nad prezentovanými otázkami.